Jak z toho ven

Pamatuju si, jak máma vždycky říkala, že se cítí jako honící pes – běhá po domě, jezdí po městě, vaří, uklízí, kontroluje úkoly… Prostě se nezastaví. Byla na plný úvazek máma a netížily ji pracovní povinnosti do zaměstnání, ale zase jsme byly 4 děti, později dokonce 5. To už mi ale bylo 16 a mohla jsem jí s lecčíms pomoct.

Jako dítě člověk tyhle věci vůbec nedomýšlí. Rodiče si stěžují nebo dětem něco vyčítají každou chvíli, jsou to přece dospěláci. A ti všechno hrozně řeší. Je zvláštní si tohle pamatovat a zároveň už taky být dospělá a ustaraná. Najednou nejenže chápu význam těch slov, ale především je cítím na vlastní kůži.

Za poslední měsíc bylo hlídání málo a v létě to nebude o nic lepší, spíš naopak. Abych se z každodenního celodenního maratonu jednoduše nezbláznila, rozhodla jsem se, že si musím občas něco dopřát. Když už veškerý čas, kdy Oliver spí, věnuju práci, využívám aspoň jednou za měsíc hlídání u babičky ne k dalšímu dohánění psaní, ale k tomu, že si zajdu na nehty. Tenhle víkend se mi povedlo utrhnout se dokonce na masáž. Kluci měli doma dvouhodinovou pánskou jízdu a myslím, že z mé nepřítomnosti nikdo žádnou újmu neutrpěl. Až na přebalování podělané plíny. 😁

Přemýšlela jsem teď hodně o tom, v čem mi aktuální lifestyle vyhovuje a jestli bych na něm ke své spokojenosti neměla něco změnit. Konkrétně jsem uvažovala nad tím, jestli bych neměla pracovat o něco méně. A došla jsem k tomu, že mi nedělá problém zvládat tohle množství povinností, ale chci začít jinak nakládat s volným časem. To málo volna, které mám/máme jako rodina, je potřeba plně využít k odpočinku – ať už k aktivnímu, nebo pasivnímu.

Ani já, ani manžel odpočívat neumíme. Od chvíle, kdy vstaneme, do momentu, kdy před půlnocí uleháme, jsme zvyklí se nezastavit. Je to povahou i drilem, který jsme viděli doma. Ale je to takhle správně? Jsme z toho víc šťastní, nebo deprimovaní? Je život jen o neustálém budování kariéry/majetku/domova, nebo taky o proflákaném čase, který si prostě „jen“ užijeme? Je rodičovství víc o úzkostlivě dokonalé péči, nebo o pohodových společných zážitcích?

Odpovědi na tyhle otázky jsou asi jasné. V životě je potřeba jít dětem příkladem nejen, co se týče pracovitosti a zodpovědnosti, ale také jim ukázat radosti a požitky. Nevyděláváme peníze i proto, abychom si pak mohli dopřát něco příjemného? Samozřejmě, že ano. Stačí si na to najít čas a ušetřit trochu energie. A to je moje nová životní filozofie. Zase jsem objevila Ameriku, co? 😁

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s